O koleji Mrzimor

Náš kolejní duch, Tlustý mnich, je nejpřátelštější ze všech. Poznáte ho snadno: Je boubelatý, tlustý a nosí mniššské oblečení. Jeho portrét je níže.

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Helga z Mrzimoru

Mrzimor se jmenuje podle své zakladatelky Helgy z Mrzimoru. Helga bývala jednou z největších a nejůspěšnější z čarodějek. Jediný předmět, který zbyl po její smrti  je Pohár Helgy za mrzimoru níže.

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

 Není známý žádný dědic Helgy z Mrzimoru, jediným ukazatelem je Hebziba Smithová-ta vlastnila její pohár. Pak ji zabil Voldemort aby od ní pohár získal a udělal z něj viteál.

Našimi kolejními barvami jsou žlutá a černá. Mrzimorští jsou spolehliví a loajální. Na nikoho zbytečně nevyjíždíme, ale cestu nám zkřiží jen na své vlastní nebezpečí; stejně jako náš symbol, jezevec, budeme chránit sebe, své přátele a své rodiny proti všem, u kterých to bude potřeba. Nikdo nás nezastraší. Přesně tak, jak říkal Moudrý klobouk: „Nebo tě čeká Mrzimor: máš jejich mravní sílu, jsou čestní a vždy ochotní, přiložit ruku k dílu“. Je všeobecně známo, že do Mrzimoru jdou všichni, kteří "nejsou dost dobří pro ostatní koleje". Není to ovšem pravda, Mrzimorští jsou totiž odvážní, skromní a loajální.

Naším symbolem je jezevec, zvíře, které je často podceňováno, protože žije v tichosti, dokud na něj není zaútočeno, ale které, když je vyprovokováno, dokáže zahnat zvířata mnohem větší, než je on sám, a to včetně vlků. 

Jezevec, naše kolejní zvíře

řád: šelmy (Carnivora)
čeleď: lasicovití (Mustelidae)
podčeleď: jezevci (Melinae) - Badgers

Latinské jméno: Meles meles

Jezevec lesní má vzhled ve srovnání s jinými střredoevropskými druhy čeledě lasicovití nezaměnitelný. Je to poměrně velká a zavalitá šelma s krátkýma, silnýma nohama, chodidla jsou lysá, prsty opatřeny dlouhými drápy. Na protáhlé hlavě jsou dva nápadné černé pruhy na bílém podkladě. Srst hřbetů a boků je šedivá nebo šedohnědá (některé chlupy jsou dvoubarevné), na břiše a na končetinách tmavohnědá až černá. Z jiných, než lasicovitých šelem se jezevci lesnímu nejvíce podobá psík mývalovitý , který má ale jiný tvar hlavy, větší uši a jinou kresbu na obličeji. Hmotnost 4–20 kg (velké rozdíly během roku), tělo 65–80 cm velké, ocas 11–19 cm, zadní tlapa 9–11,5 cm, boltec 4–5 cm a lebka 10–14 cm velká. Jezevec lesní se na povrchu pohybuje jen za soumraku, nebo noci, a to ještě jen během vegetační sezóny, takže je obtížně ho spatřit. Spíše lze najít jeho stopy s nápadnými otisky dlouhých drápů. Také komplex vchodů do nor a brlohů, kde bývá plno blech (skáčou i na člověka), prozradí přítomnost jezevčích rodin.
Pokud nenajde přirozené úkryty ve skalách, vyhrabává si dlouhé a složitě rozvětvené systémy nor a brlohů, která mohou sloužit celá desetiletí nebo i staletí; označují se jako jezevčí hrady. Chodby o průměru 20–25 cm jdou do hloubky až 5 metrů a mohou být dlouhé několik desítek až 100 m.

Části obydlených jezevčích hradů nebo hrady, které jezevci opustili, využívají lišky, králíci a další savci, např. výše zmíněný psík mývalovitý.
Na podzim jezevec lesní nashromáždí podkožní tuk (až 5 cm silnou vrstvu) a upadne do spánku, který však není provázen výrazným poklesem tělesné teploty a často je přerušován, spí nepravý zimní spánek. Definitivní probuzení nastává už v únoru nebo březnu, za teplých zim zůstávají jezevci aktivní. Nejvyšší věk zjištěný v zajetí je 16 let, v přírodě jen třetina zvířat přežije 2 roky.